Hlavní okruhy změn, které navrhujeme

pokorny richard
autor: JUDr. Bc. Richard Pokorný, Ph.D.

 

Příčiny letošního volebního fiaska byly nutnou výslednicí dlouhodobě špatného směřování strany a systémových chyb, které musíme začít co nejdříve řešit. Zároveň je nezbytné vymezit základní koncepci našich kroků, abychom začali od toho nejpodstatnějšího.

Ve světle našeho Manifestu považujeme za klíčové především následující kroky:

 

1) Nahrazení Kladenského programu novým, aktuálním a důsledně levicovým programem

Politický trend (nejen u nás) dokladuje trvalý vzestup stran protisytémových (vymezující se proti společenskému systému dané země) a protestních (vymezujících se proti tradičním politickým stranám a oslovujícím voliče s nimi nespokojené).

KSČM je ze své podstaty přirozeně stranou protisystémovou (tj. založenou na socialismu coby systémové alternativě kapitalismu)  a důsledně levicovou. Formálně je sice stranou tradiční, avšak vzhledem k mnoha odlišnostem od kapitalistických stran je její přirozený obsahový substrát spíše protestní.

Levicový potenciál v ČR je dlouhodobě mírně nad 50 %, přičemž strany vnímané veřejností jako protisystémové a protestní (ANO, SPD a Piráti) v letošních volbách získaly dohromady rovněž cca 50 % hlasů. Obě tyto padesátiprocentní množiny voličů mají nemalý společný průnik, přičemž jeho oslovení by mělo být naším primárním cílem.

Dále nutno vnímat, že v letošních volbách slavily úspěch zejména levicové programové prvky, ať již otevřené či skryté. Úspěch ANO je dán zejména tím, že se v očích veřejnosti prezentuje spíše levicově a zároveň se striktně vymezuje vůči tradiční kmotrovské pravici (ODS a TOP 09), přičemž touto strategií ve srovnání s výsledkem voleb do PS v roce 2013 odčerpalo většinu hlasů především KSČM a ČSSD. Piráti jsou spíše levicoví a SPD se prezentuje sice jako strana pravicová, ale svůj úspěch vybojovala především s tématy, kterými by měla dominovat především KSČM (obecně přímá demokracie, v posledních volbách též radikální odpor k islamizaci).

Z uvedeného je zřejmé, že ve společnosti je velká poptávka po otevřeně či skrytě levicové politice, a stranách protisytémových a protestních. Z politické podstaty KSČM je zřejmé, že s touto voličskou poptávkou může mít velmi vysoký přirozený průnik, neboť je stranou levicově vyhraněnou, protisystémovou a z velké části též protestní.

 

Vnímáme proto jako obrovskou chybu, že část vedení strany a spolupracujících funkcionářů se snaží stranu na veřejnosti profilovat jiným směrem, kdy se KSČM jejich ústy prezentuje jako odideologizovaná a nevyhraněná, spíše prosystémová, nerevoluční, konzervativní a salónní strana. Tato strategie sice zajišťuje relativní bezkonfliktnost na politické scéně a poslanecká křesla pro skupinu vyvolených, ale fatálně ubližuje preferencím strany jako celku zatíženou masivním odlivem voličů a reálně hrozící vymizením z parlamentní mapy.

S tímto politickým kurzem nesouhlasíme a jeho změnu považujeme za jeden z elementárních předpokladů restartu naší strany a jejích voličských preferencí.

 

Nutno si uvědomit, že v pozici krajní parlamentní levice máme exkluzivní postavení a v kombinaci s množstvím protestních hlasů i ohromný voličský potenciál. Posun vpravo znamená dobrovolné vplutí do mnohem konkurenčnějších vod, k voličským skupinám které nesdílí naše hodnoty a naším programem je nemůžeme oslovit. Je zcela vyloučeno, abychom v této části politického spektra byli úspěšní a můžeme zde nanejvýš paběrkovat, což v současnosti také činíme. Naše profilace coby důsledné a programově vyhraněné levicové strany tak v současnosti není již pouze požadavek ideologický, ale i pragmatický.

Náš program proto musí být založen na důsledné levicové politice, otevřeně deklarovaném socialismu a maximalizaci demokratické doktríny s ústavní zásadou suverenity lidu, jasně se vymezovat proti kapitalismu, diktatuře individualismu či „volného trhu“. Je nutno zdůraznit, že komunistická ideologie je ideologií silných mravních a sociálních postojů, a navíc ideologií antropocentrickou. Naši ideologii musíme hájit sebevědomě se zdůrazněním, že naše koncepce socialismu je systém poučený z veškerých dřívějších i soudobých chyb kapitalismu, jakož i z vlastních chyb v minulosti, založený na morálce, rovnosti ve svobodě, sociální spravedlnosti, vzájemné toleranci, úctě a solidaritě, který vylučuje vykořisťování člověka člověkem typického pro kapitalistický řád. Náš program musí být jasně odlišitelný od kapitalistických stran a být z něj patrné, že jsme skutečným nositelem systémové změny, jsme v tomto úmyslu důvěryhodní, odhodlaní a skutečně kompetentní.

 

Základem změn výše nastíněných nedostatků je nahrazení Kladenského programu (KP) programem zcela novým. KP snad měl opodstatnění ve své době nedlouho po roce 1989, nicméně od té doby došlo k tolika změnám ve společenské roli strany, struktuře politického sytému, zprofanování velkých pravicových stran a celé koncepce „privatizace společnosti“, jakož i dalším významným událostem (vstup do NATO, EU apod.), že tento program je vyloučen ze způsobilosti syntetizovat naše aktuální politické záměry a cíle.  Jestliže tedy v roce 1992 bylo lze hodnotit defenzivní rétoriku KP jako pochopitelnou, dnes je zásadní brzdou a ve srovnání s ofenzivní rétorikou SPD, Pirátů a ANO nemůže obstát. Od nového programu se pak přirozeně musí odvíjet tvorba jednotlivých volebních programů a způsob jejich prezentace.

 

 

2) Změny v projevu strany navenek včetně vedení kampaně

Sebelepší program je pohřben tehdy, pokud je nevhodně prezentován. Pokud se salónní a úřednická rétorika hodí ke konzervativním středovým stranám a jejich funkcionářům, pro prezentaci našich myšlenek je naprosto nevhodná. Má-li být náš program ofenzivní, vyhraněný, revoluční a protisystémový, musí tomu odpovídat i náš projev, který přirozeně musí gradovat ve volební kampani.  

Tu je třeba vést v inspiraci nyní úspěšných protestních hnutí jako ofenzivní, dravou, vyhraněnou, ostře akcentující naše programové priority, a kombinující tradiční formy s formami novými, včetně mnohem lepšího využití sociálních sítí, přičemž z každé naší veřejné reakce či vystupování i v období mezivolebním musí být tyto vlastnosti zjevné.

Důležitá je rovněž permanentní kampaň a její důsledná orientace na společenské problémy v předmětném období vnímané našimi potenciálními voliči jako závažné namísto vnucování témat, s nimiž se naši voliči neztotožňují.

V ČR je rovněž dlouhodobě prokázaná úspěšnost silných lídrů, přičemž význam tohoto prvku opět roste s programovou vyhraněností konkrétní politické strany. Silný a charismatický lídr je typický pro ANO a SPD i Piráty, a naopak chybí ČSSD i nám. Současný předseda KSČM je nepochybně silným zákulisním hráčem a zkušeným parlamentaristou, avšak jeho salónní vystupování a defenzivní rétorika nejsou (obdobně jako v ČSSD za nevýrazných předsedů Sobotky, Špidly či Grosse v kontrastu s raketovým vzestupem preferencí po nástupu „buldozera“ Paroubka) dle našeho názoru vhodné pro pozici lídra protisystémové a programově vyhraněné strany, jakou je KSČM.

Ani kvalitní regionální kandidáti nedokážou eliminovat nehodné vystupování vedoucích funkcionářů strany, kteří jsou mediálně zdaleka nejviditelnější, a voliči si je se stranou nejintenzivněji spojují, což platí pochopitelně opět nejvýrazněji v předvolební kampani.

Výrazná změna v prezentaci strany navenek včetně nalezení výrazného lídra tuto změnu ztělesňujícího je tak dle našeho názoru další z nutných podmínek nastartování procesu změny vnímání naší strany veřejností a pro voličem signálem výrazné diskontinuity s dosavadním politickým kurzem strany.

 

3) Personální obměna v té části vedení strany, která je odpovědná za politický kurz posledních let

Jakkoliv se primárně orientujeme na formulaci politických myšlenek a normativních mechanismů, v elementárním prostoru se nelze vyhnout ani konkrétním personálním stanoviskům, a to zejména u funkcionářů, kteří jsou rigidními stoupenci současného politického stylu strany a podstatnějších změn v tomto ohledu nejsou schopni, a nejsou k těmto změnám ani ochotni.

Vzhledem k tomu, že rozhodující vliv na výše identifikované směřování strany v popsaném období úpadku voličských preferencí měli s. předseda Filip a s. místopředseda Dolejš, bylo by nepochybně správné, aby na dubnovém sjezdu již do vedení nekandidovali.

Nezpochybňujeme přínos s. Filipa pro KSČM především v první fázi výkonu jeho funkce, avšak je zřejmé, že na politický vývoj posledních let nedokázal ve formulaci stranického kurzu patřičně reagovat, a to ani po loňské výstražné porážce v senátních a krajských volbách. Současně, jak již bylo konstatováno výše, nynější předseda obecně není vhodným lídrem protestní či programově radikální strany, což je ještě zvýrazněno při srovnání s výraznými lídry ANO, SPD a Pirátů.

Z naší perspektivy je dále nezbytným požadavkem, aby se celé vedení ztotožňovalo s komunistickou ideologií a naším programem, a to tím spíše, pokud zároveň navrhujeme jeho obsahové prohloubení a intenzifikaci. Bohužel si neumíme představit, že by takové ztotožnění bylo možno dosáhnout v případě soudruhů Filipa a Dolejše.

Obměna části vedení strany však přirozeně není jediný úkol v personální oblasti. Postupné změny jsou nutné i na nižších článcích řízení stranické struktury, což souvisí s požadavkem důsledněji budovat kádrovou politiku a nezatěžovat se genderovými či jinými formálními kritérii, ale dávat šanci schopným bez kvót pohlaví či věku.

Přestože náležíme věkově k mladým komunistům, v žádném případě nepovažujeme nízký věk sám o sobě za důkaz kompetence k výkonu stranických funkcí, a bezmyšlenkovité dosazování „mladých“, kteří svých funkcí prozatím nedorostli, by mohlo straně naopak ještě více uškodit. I zapojení mladých tak musí být řízené a umožnit jim po boku zkušenějších soudruhů postupně stranicky růst.

 

4) Revize stanov a zefektivnění fungování strany

Dalším velkým problémem je mimořádně nízká akceschopnost naší stranické struktury a orgánů. Jakkoliv máme nejpočetnější členskou základnu ze všech politických stran u nás, její zapojení do stranické činnosti je velmi nízké, což je dáno nejen vysokým průměrným věkem, ale i velmi formalizovanými procesy fungování strany, zcela nedostatečným přenosem informací a konzervací personálního obsazení klíčových stranických orgánů, kde začasté zasedají stále stejní soudruzi, jejichž názory se navíc rozchází s názory většiny členské základny. Nedostatky v této oblasti stranu paralyzují a vytvářejí podmínky pro minimální vertikální průchodnost stranické struktury.

Domníváme se, že kromě nového stranického programu je nutná rovněž významnější revize stanov, které je nezbytné přizpůsobit současnému stavu strany, vyvíjejícím se společenským podmínkám a současně do nich zapracovat změny, které se jeví jako nezbytné.

Příkladem může být omezení počtu funkčních období stejného funkcionáře v konkrétní funkci, kdy jako ideální se jeví stanovit tento limit na dvě po sobě jdoucí období. Během této doby by navíc stranický funkcionář měl mít povinnost připravit za sebe nejméně jednu kádrovou rezervu, která bude následně způsobilá jej ve funkci nahradit. Tímto opatřením by započala trvalá a řízená příprava kádrových rezerv na stranické funkce od nejnižších po nejvyšší a současně se omezila současná konzervace jednotlivých jmen na jednotlivých funkcích.

 

5) Omlazení cílové skupiny voličů a členské základny

Vzhledem k vysokému věku naší voličské základny musíme cílit na mladší voličské skupiny.

V krátkodobém horizontu bychom se měli zaměřit na mnohem účinnější průnik do věkové kategorie nad 40 let, neboť je důležité využít všech věkových pásem voličů, kteří mají delší než raně dětskou vlastní zkušenost se životem v naší zemi před r. 1989, protože ti jsou přirozeně odolnější proti masivním dezinformačním kampaním o tomto období.

Snahu o oslovení mladých voličů do 30 let lze chápat jako úkol dlouhodobý, a nelze o něm reálně uvažovat bez velké proměny výrazového prostředku strany navenek. Můžeme se inspirovat těmi zahraničními státy, kde levice je spjata naopak především s protestními hlasy mladých, o které se opírá (viz např. komunistický kandidát v prezidentských volbách ve Francii).

V této souvislosti by bylo vhodné zformovat na novém základě též KSM, aby v budoucnu byla možná její participace na stranické činnosti, a její využití ve volební kampani k oslovení nejmladší voličské skupiny i v podobě trvalého zdroje přípravy našich kádrových rezerv. Současný vývoj, kdy KSČM a KSM se od sebe spíše vzdalují a strana (resp. část jejího vedení a dalších funkcionářů) začíná být z pozic KSM kritizována jako příliš systémová, je nepříznivý.

Omlazení cílové skupiny voličů spolu s přizpůsobením výrazových prostředků strany tomuto cíli a dalšími popsanými změnami souvisí též s naší další naléhavou aspirací v podobě snahy o omlazení členské základny. Budeme-li atraktivní pro mladší voliče, budeme atraktivní i pro mladší zájemce o vstup do strany. Vzhledem k vysokému průměrnému věku naší členské základny se zároveň řízený program na její omlazení řadí k existenciálním nezbytnostem, neboť členská základna prokazatelně vymírá a v nedaleké budoucnosti hrozí, že přestaneme být stranou masovou. I tento problém proto musíme začít řešit bezodkladně, neboť je to běh na dlouhou trať a efekt se nedostaví okamžitě.